SeBePoŠkOzOvÁnÍ
Sepoškozování
Tuto zajímavou reportáž mi zaslala Terka S. společně se spoustou všeříkajících ilustračních fotografií. Myslím, že se jedná o velký problém, o kterém by se mělo mluvit. Ale pozor - článek nedoporučuju lidem s malinko slabším žaludkem! Přeci jen se jedná o dost drastickou záležitost.
Teď už ale názory Terky...
PROČ?
Sebevrahové - berou život sami sobě nebo si čím dál více ubližují. Na jednu si říkám: Jak to někdo můževlastně dělat?, ale na druhou stranu, když se podívám hlouběji do jádra všech problémů, už se mi jejich činy tak nesmyslné nezdají. Tito lidé byli pravděpodobně v dětství týráni nebo sexuálně zneužívání. Není divu, že se to projevilo také na jejich duši. Buď se jejich trápení neustále prohlubuje, nebo v některých případech se oběti často stávají trýzniteli a sami začnou ubližovat druhým.
Další skupinou jsou lidé, kteří sami sobě ubližují kvůli nešťastné lásce. Mnohdy si tito lidé ani nepřipouštějí, že se jejich problémy dají řešit i jinak, než sebevraždou nebo sebepoškozováním kvůli pocitu méněcennosti! Je mi jich lítoa myslím si, že bychom je neměli odsuzovat, ale snažit se jim pomoci. Ne vždy jsou to lidé, kteří se chtějí pouze zviditelnit!
Jsou to lidské bytosti a mají své city. Myslím, že jsou na světě i horší věci, než když vás opustí vaše milovaná osoba. Své činy by sebevrahové z lásky měli rozhodně zvážit. Sama si myslím, že jejich život je daleko cenněší! Vždycky jsou tu přece jiní, kteří toho dotyčného mají rádi. Rodina, přátelé... Nemusí jich být mnoho, hlavní je, že se člověk má o koho opřít. Největší chybou ze všech je uzavřít se do sebe a přestat komunikovat s okolím, které se nešťastníkovi často snaží pomoci.
PÍSEŇ SEBEVRAHŮ
Sarah McLachlan - Gloomy Sunday (v překladu "Ponurá neděle"). Kráce po té, co byla tato skladba uvedena do rádií, v USA razantně stoupl počet sebevražd. Proto se jí jinak přezdívá píseň sebevrahů. Jejím autorem je Rezsô Seress, který se živil skládáním barových písní. Působil především v Budapešti. Gloomy Sunday vznikla roku 1932 krátce po jeho rozvodu s jeho manželkou. Existuje mnoho verzí písně, ale ta od S. McLachlan je spoustou lidí považována za úplně tu nejzdařilejší.
Přemýšleli jste ale, co bysty vy sami dělali na jejich místě? Doufám, že po přečtení této úvahy se na to budete dívat z malinko jiného úhlu. Na Internetu jsem našla spoustu hrůzunahánějících fotek, které jsou sice fingované, ale když si představím, že to někdo dělá doopravdy....!
Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.
autorka: Terka S.
OD NEZNÁMÉ DÍVKY
Jako vadnoucí růže v zahradě osamocená
chvějíc se v lehkém vánku
vlastní krví zkropena
padla do věčného spánku
V mechu a trávě leží panna sněhobílá
ruku máčejíc v kaluži rudé
v dlani ostří dýky se blýská
a z paže vytéká potůček krve
Z úst jejích kanula kapka rudá
jak krůpěj raní rosy
barvící její líčka bledá
stekla a rozplynula se v temné noci
V měsíčních paprscích třpytí se duše čistá
jako motýlek ve vzduchu se vznáší
na dlouhou pouť se chystá
vítr ji do černé noci unáší